Hvězdy mi vzaly tebe - 1. část

  Probudím se do nádherného rána.Převalím se na bok a podívám se ven. Spatřím hory, které se při východu slunce  třpytí zlatým prachem ze slunce,které pomalu vychází.Ptáky,které zpívají každodenní svojí písničku a lesy,kterým slunko dalo barvu do oranžova jako horám. Ze snílkování mě vyruší dětský smích mých sourozenců.Než stihnu odskočit, zasáhne mě John svým skokem do peřin svojí váhou do břicha až na pár vteřin přestanu dýchat.Chvíli kašlu než naberu zpět dech.
  Probodávám bratra pohledem,co mi udělal,ale znenadání se s nimi začnu smát.První se dosměje Alice a s vážným výrazem,který předstírá i když ji cukají koutky,se mě zeptá .: ,,Li,těšíš se na prázdniny?"
,,Kdo by se netěšil ?" přeskočí mě Johny než něco řeknu.
,,Těším se, ale prázdniny začaly už před týdnem."odpovím, seberu z pod mé hlavy polštář a hodím ho na Alici.Chytne se toho i Johny a hrajeme si na polštářovou bitvu,dokud nepřijde táta a nezavolá na snídani,abychom stihli let.
  Bydlíme v apartmánu, který je větší než předchozí léto.Máme dva pokoje, koupelnu s WC, malou kuchyňku a obrovský nádherný balkón s výhledem na moře.
  Vybalím si věci z kufru a na chvíli z ,,vybalovacího blázince" jdu na balkón.Od hotelu se rozprostírá tmavomodré moře a předním ještě písečná pláž, kde zrovna se sluní několik desítek turistů.Vychutnávám si ten božský okamžik klidu, než mou  pozornost upoutá čtyřčlenná rodina.Je docela hlasitá, protože nejsem jenom já, kdo je sleduje.Černovlasý kluk se hádá s rodiči a menší také černovlasý kluk se na ně dívá.Ten starší kluk zmlkne, jak si všimne divaků a utíká pryč.Dívám se na místo, kam ten kluk běžel než uslyším mámu, jak na mě volá.
  Zaklapnu za sebou dveře a vkročím do malé úzké chodby.Prohlížím si obrazy,které jsou na každém kroku dokud nenajdu výtah.Zmáčknu tlačítko,který výtah dostane do přízemí přímo směrem k pláži.Projdu kolem večerního sálu a když jsem před hotelem vyzuji si sandále.Dám si je do pravé dlaně a bosa směřuji k pláži.Najdu si místo hodně daleko od všech lidí, co teď pobývají na pláži a pozoruji hladinu moře,které každou vlnou je větší a větší,ale to je jen moje představa.Zavřu oči a začnu fantazírovat.Sedím na jednom z hotelových křesel, čtu si a přitom pozoruji racky,jak si hledají potravu nad tichým mořem.Kolem projde mladý krásný Španěl, podívá se na mě a z ničeho nic si ke mě přisedne a ...
,,Hey, jsi v pořádku?" ozve se někde vedle mě mužský hlas s troškou dětského hlasu.
Otevřu oči, podívám se na toho dotyčného a hned jak ho spatřím, vytřeštím oči.Přede mnou stojí po pravici ten černovlasý kluk z odpoledne na pláži, jak se hádal s rodiči před veřejností.
  Dívá se na mě, dokud si neodkašle a nezeptá se znova.:
,,Jsi Ok?"
Přistihnu se,jak se na něj stále dívám bez špetky slov a tak sklopím zrak ke svým nohou.
,,Jsem v pohodě,díky."řeknu mu, aniž se na něj podívám.
Stále cítím jeho přítomnost,pokusím se na něj podívat,jenže to jsem neměla dělat.
Dívá se někam do dáli, jeho oči jsou černé jako noc bez špetky záře. Jsou tajemné, skrývají nějaké tajemství, který nikdo ještě nerozluštil, protože tam není náznak žádného světla.Prostě nic, jen černota a tma.
,,Co je?Proč na mě tak zíráš?"zeptá se.
Už se nedívá jinam,ale na mě s podezřením jako kdybych mu něco ukradla.
Svírá mě v krku knedlík, nemohu mluvit.
Svraští čelo,něco si pro sebe za mumlá a odchází ode mě s rukama v kapsách.
Ještě chvíli sedím na stejném místě než se proberu,že jsem tu vlastně sama a je tma a rodiče budou mít určitě  starosti,kde vězím.Opráším si kraťasy od písku a rychlými kroky jdu k hotelu.
  Než usnu do beze snového snu, vrtají mi hlavě tisíce otázek. Co znamenal ten večer, jaký to byl trapas, co to do mě vjelo a mnoho dalšího ....


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

recenze na Jedna želva za druhou

Oba na konci zemřou

Moje první podívaná autorského čtení v Kavárně,co hledá jméno