Hvězdy mi vzaly tebe - 2.část


,,Johne! Neběhej tak daleko od nás!'' zakřičím na svého dvanáctiletého bratra, který se rozhodl vzdálit se ode mě a Alice, protože ho nebaví si hrát stále na písku a dělat při tom bábovičky.

  Hned zastaví, otočí se na patě a svým šibalským úsměvem nahlas řekne: ,,Neboj se!'' Čekám, jestli ještě poběží, ale zůstává tam, kde je. Sedne si a něco si pro sebe mumlá. Když ho pár minut pozoruji a nic nedělá, tak si lehnu na lehátko a na okamžik si dopřávám klidu. Dnes celý den hlídám sourozence, aby si rodiče udělali čas sami pro sebe, a mám před sebou ještě pět hodin, co je budu hlídat, a už teď jsem unavená z toho vedra.

,,Lie, může si tu hrát Set?'' ozve se za mými zády Johny.

  Rychle otevřu oči, zamrkám a rozhlížím se, kde je Alice. K sakru, na chvíli jsem usnula a úplně zapomněla na Alici. Naštěstí si hraje s pískem. Utřu si imaginární pot a podívám se na Johnyho a na černovlasého kluka, který stojí hned vedle. Dívají se na mě svýma modrýma očima a vyčkávají.

  Johny moje ticho nevydrží a tak mi začne mávat rukou před obličejem:,,Země volá, Lii, země volá, Lii.''

  Odmávnu rukou Johnovu dlaň  jako kdyby to byl nějaký odpuzující hmyz a zadívám se na Seta. Je tak hrozně podobný svému bratrovi. Zavrtím hlavou, abych nenechala sbíhající myšlenky brouzdat mou hlavu a soustředím se na to, co se mě ptali. Jasně… hrát si … Set... tady...

,,Klidně si tu Set může hrát!'' odpovím a kluci začínají skákat radostí, ale dlouho to netrvá, protože se jich zeptám na jednu důležitou otázku :,,Sete, kde máš rodiče? Ví, že jsi tady?''

  Nastane ticho. Set si prohrábne své kudrnaté vlasy a šeptajícím hláskem odpoví:

,,Dnes mě hlídá brácha.''

,,Aha. Ví vůbec kde jsi?''

,,Ne, on někam šel si něco vyřídit.''

,,Cože! On tě tu nechal samotného?!''

  Set už má tak na krajíčku, že se při poslední otázce rozpláče. Co teď mám dělat? Zavolat policii? Ne to ne, musí být nějaký lepší způsob, aby Set nebyl sám.

,,Všechno bude v pořádku Sete, uvidíš, neplakej a jdi si hrát tady s Johnem a Alicí, já něco vymyslím.'' uchlácholím malého kluka, který přestane za chvilku plakat a zaměstná se stavěním hradu z písku.

,,Sete, ještě jedna otázka, kde máš rodiče?''

Set vzhlédne a klidním hlasem odpoví:,,Táta s mámou jeli na výlet na celý den a Rafael mě hlídá.''

  Pokývnu na souhlas, že tomu rozumím a přemýšlím jak najít jeho bratra. Jejich rodiče jsou mi k ničemu, přijedou až večer a nevím ani kde mají ubytování. Do toho ani Set nemá mobil, protože přišel jen v plaveckých trenýrkách...Vyruší mě náhlé volání ,,Sete, Sete, kde vězíš?''.

  Všichni se otočíme na toho volajícího Setovo jméno a Set se přidá svým docela skřípavým hlasem:,,Tady jsem!'' přitom mává jako splašený. Hned jak se čelem otočí na nás ta postava, začne mi prudce být srdce. Ta postava v modrém triku a v zelených šortkách patří Rafaelovi, tomu černovlasému klukovi ze včerejška. Jak spatří Seta, rozeběhne se k němu. Rychle si sedne na kolena k Setovi a obejme ho.

,,Ty jsi mi nahnal strach. Díky bohu, že jsi v pořádku. Co tu děláš? Proč si nepočkal na mě u stánků?'' zeptal se bleskurychle. Nikdy jsem neviděla takového člověka, který zvládne čtyři otázky pokládat tak svižně za sebou.

,,Já tam na tebe čekal, ale ty jsi po hodině nepřišel, tak jsem dostal strach. Šel jsem k hotelu, ale ztratil se.'' odpoví vyčítavě na bratra.

,,Naštěstí jsem tě našel, tak půjdeme, nebudeme tu zbytečně rušit. Omlouvám se, že vám tady můj bratr nadělal problémy, je to pěkný mizera.'' vstane Rafael s úsměvem, vezme za ruku Seta a odcházejí. Jenže po dvou metrech se Set zastaví a zkouší se vymanit z Rafaelovy ruky.

,,Co děláš, Sete?''

,,Já chci si hrát s Johnem, nestačili jsme dostavět hrad.''

,,Na to není čas, jdeme!''

  Sleduji jejich boj, jak se Set zkouší vymanit z Rafaelovy paže, ten na něj křičí, ať nedělá scény a v tu ránu začne brečet Alice, že se jí nelíbí jak se tam hádají. Vezmu do náruče Alici a tiše ji uklidňuju, Johny nás obejme a sledujeme dál, co se bude dít. Set kousne Rafaela do paže a utíká za námi. Ten na něj vykřikuje sprosté nadávky. Set se zavrtá do klubíčka k nám a usedavě pláče. To už se dívá více lidí. Rafael dojde k Setovi, ten se jen více schoulí do klubíčka a když mu chce Rafael jednu natáhnout, zakročím já.

,,Rafaeli, nech toho!''

Na okamžik je Rafael vyděšený, ale za chvíli má zase zvednutou ruku nad Setem.

,,To by stačilo, nech ho být!“ zvednu se na nohy, Alici posadím vedle Johna a plácnu Rafaela přes tvář. Ten zamžiká a posadí se na zem. Drží si čelist a dívá se na mě zlostným pohledem. V jeho očích vybuchují miliony sopek, každá je žhavější a žhavější.

,,Zůstaň sedět a nikam nechoď.''

Nezajímá mě teď on. Pohladím Seta po zádech a pomalu se zklidní.

  Když si děti v klidu hrají, přisednu si k Rafaelovi, který se dívá někam do neznáma. Zkusím mluvit, aniž by na mě nějak reagoval:,,Sorry, asi jsem ti dala pěknou facku.''

Kouknu se, jestli vnímá a k mému překvapení ano.

,,Vůbec se neomlouvej, to já bych měl. Nevím, co to do mě vjelo!''

podívá se na svoje ruce a založí si je přes prsa.

,,To jsem nikdy neudělal před cizími lidmi, asi může za to ten idiot z baru.''

  Podívám se na něho, ale to už je v myšlenkách jinde. Sedíme vedle sebe, dokud nepřijde Set s úsměvem jako by se nic předtím nestalo a řekne:,,Postavili jsme hrad, pojďte se podívat.''

  Zvedneme se naráz a trošku se dotkneme svých nohou. Prostoupí do mě jakási cizí energie až mi lechtá v břiše. Hodím to za hlavu a spatřím nejlepší hrad z písku, jaký jsem kdy viděla.Pochválím Johna, Alici a Seta za výbornou práci a potom se rozloučíme.

  Lehnu si zpátky na lehátko a dávám volnost svým myšlenkám na ty bojovné dnešní černovlasé bratry. Mezitím čas uteče a pochutnávám si s rodinou na špagetách.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

recenze na Jedna želva za druhou

Oba na konci zemřou

Moje první podívaná autorského čtení v Kavárně,co hledá jméno